Když povel stíhá povel

Jednou takhle na louce při venčení spustila se diskuze o pořadech o psech. Hlavní téma bylo, že pes prý rozumí až dvěma stům výrazů.

Je pravdou, že část našich povelů uměly holky dříve než já. Rozuměj, že reagovaly na má slovní spojení, aniž bych je za povel považovala já.:)Jsme trochu kreativní tým… takže na přivolání bezvadně funguje „Papání“ a nikoli otřepané Ke mně, pak máme povel „Mazej přede mnou“ nebo „Mazej na chodník“. A vlastně jsme i vymyslely celou řadu názvů pro hračky, které se chytly i u přátel… Povel „Přines pana Uzlíka, pana Peška  či pana Pejsáčka“ používají i majitelé třetí generace našich psů.

Pamatovat však musíte i na případy, kdy rozhodně nejste pánem situace a povel musí stíhat povel, ideálně rychle, věcně a důrazně. V tu chvíli to jede z pusy snad samo a místo příručkami omílaného FUJ z pusy stejně vypustíte Kurva Běto apod. A zjistíte, že není důležité, co říkáte (zda správně či nesprávně), ale jak to říkáte a zda pes reaguje (prostě už to zná a rozumí vám). Mé holky mi rozumí a milují mě, dokonce aniž by četly mé blogy.:)

A tak se jednoho chladného večera na louce v Braníku stalo, že jsem celou diskuzi na téma, zda pes rozumí dvěma stům výrazům, uzavřela větou: „To je super zjištění, škoda, že z oněch 200 kousků, je u nás 20 povelů a zbytek sprostých slov.“