PESofílie – nemoc nebo dar?

Přestože mám ruku vypsanou díky textům i vykreslenou, podnikla jsem v posledním měsíci první tzv. workshop a dva poslední produkty Tužkopsů kreslila přímo před zraky klienta. Povídalo se, popíjelo se a bavilo se… ideální způsob, jak strávit čas příjemně po všech stránkách.

Ale proč vše píši.

Zjistila jsem díky tomu setkání, že jsem typický PESofil. Jde o PSYchickou chorobu, která je velmi vzácná, a jak se zjistilo, není naštěstí geneticky predikovaná. Její propuknutí způsobuje paradoxně málo. Utkvělá představa o tom, že pes, kterého máte, vás bezmezně miluje a vy jeho. Mám tři, takže u mě PESofilíe evidentně graduje již ve třetím stádiu (nebo smečkyu????). Je to léčitelné?

Obrátila jsem se proto na řadu odborníků, aby mi poradili, jak z toho ven, a hlavně i proto, abych zjistila vše kolem (dědí se/nedění, je přenosná/není, dá se léčit č/nikoli?). A jak to dopadlo?

I přes nasazení domácí léčby ve formě (HOMEopatik), následně přes odbornou PESychologickou léčbu a nasazení léků typu (PESycilin, KortikoPESoidy apod.) nic nefungovalo…

Snad vám ani nemusím říkat, jak mne můj PESycholog PESkoval za nedodržení léčebných postupů! Když už si nevěděl rady, zkoušel to na mne se PSÍ mastí a já si řekla, že na to musím jít od lesa. A dala jsem na rady kamarádů. Doporučovali mi dva téměř jedy – PESticidy nebo KOČkain. Řekla jsem si, že tedy zkusím onu protiléčbu… A vyzkoušela raději KOČkain. (Tak nějak mi přišel méně zhoubný pro můj, již tak nalomený organismus.) A jak to dopadlo, vidíte sami na mé poslední práci Tužkočkách.

S onou genetikou to již bylo horší. Na testy PSA jsem dlouho jít nechtěla i přes to, že mě (zcela laicky) napadlo, že PESar asi nebude správná volba, jak genetickému množení zabránit. Nakonec se i toto potvrdilo a věřte mi, že PESarem opravdu PESofílii nezabráníte!!! Prostě i s PESarem se vše šířilo dál a mě zajímalo jen jediné. O co GO? Jsem přenašeč nebo nikoli? Hlavou mi jelo tisíce myšlenek…

Taková diagnóza s vámi dělá doslova PSÍ divy! A jednoho večera si říkám: „Do háje, to vypadá věru zle. Snad to není PESifilis!!! (Předpokládala jsem totiž, že o něm vědí snad všichni, chrání se už leta, a opravdu jsem nechtěla být nosičem onoho viru.) Bohužel se tyto mé obavy potvrdily při prvním PESimistickém vyšetření.:(

V lékařské zprávě znělo doslova (cituji): „Pacientka má retrográdní reakce na dočasnou léčbu. Převládají u ní PESimistické nálady, má kontraindikační predispozice pro integraci v běžném životě. Byť jde o ojedinělý případ PESofílie, kdy při léčbě odmítá PSYchofarmaka, je typickou představitelkou a šiřitelkou této choroby.“ A návrh léčby?: „Bohužel jde o těžký případ, moderní medicína nezná formu léčení!“ A na konci znělo doporučení: „Pacientce jsme doporučili, aby se vyhýbala místům a situacím, kde může působit jako nosič choroby. Bohužel nám oznámila, že než podstoupila léčebný proces, stačila nakazit řadu svých známých. Proto máme velké obavy, že půjde doslova o pandemii a doporučili jsme Hlavnímu hygienikovi ČR, aby tuto situaci aktivně řešil, neboť nám hrozí apokalyPSA! Formu viru budeme intenzivně zkoumat. Pracovní název našich laboratorních testů je – Virus P. E. S.

Husté viďtě? A přitom to začalo tak nevinně... :))))