Psi, kočky a lidi Aneb zvířátka a Petrovští

24.08.2013 08:46

Někdy mi zůstává rozum stát nad tím, jak u zvířat asi funguje mnohem víc pravá mozková hemisféra líp než u lidí… Víte, voni ty nastavený hranice prostě bouraj po svým. Nám ve škole jako dětem řekne na výtvarce učitelka větu: „Ale Terezko, dneska se ti ten obrázek nepovedl!“ a ihned prožijeme 20 let v přesvědčení, že kreativní nejsme a kreslit neumíme ani za mák.

Ale zvířata tahle věta neodradí…:) Pokud to nejsou strašpytlové a stašpitlice, z nějakého mě neznámého důvodu věří, že zvládnou všechno.

Viz třeba případ z poslední doby, naše kočka (naše proto, že ji krmíme), neochočená (asi by se lapit dala), bojácná (bojí se naší mladý psí havěti), se jednoho rána rozhodla a přivedla k nám na dvůr, kde jsou lidi a 4 psi, dvě koťata. Podle mě jí to myslelo tak, že věděla, že u psů budou v bezpečí a jiné kočky se sem neodváží. A tento plán jí vyšel!

Smečka malá koťata (Jeníčka a Mařenku) přijala obdivuhodně. Prostě holky věděly, že jsou to mimina a trpěly je tam. Leckdy až obdivuhodným způsobem! A koťata se psicema neměla žádný problém. Až do chvíle, než dorazil kamarád se svou partou dvou psů – jednoho kočky vychovaly, takže OK, druhý kočky miluje, ale jen ty zrzavé, a hlavně je rád pozoruje. Pustili jsme je na dvůr. První pes OK, ale na druhého se z malých koťat staly velké naježené kočky. Tedy první den. Druhý den se koťata přeměnila na malé provokující šmejdy… Jakmile je šel Bert sledovat, udělala nejprve velké haló a naježila se, aby se po chvíli rozvalila na psím pelíšku pár centimetrů od psa.

A celý víkend, kdy jsme měli návštěvu, se jejich máma a bázlivá kočka rozhodla, že je bude hlídat stylem – kojím v přímém přenosu uprostřed dvora pár centimetrů od psů. Jakože těžká pohoda, fotky by byly a la slavné obrazy nahých žen na sofá.:)))

Jak je možné, že má dvouměsíční kotě takový nadhled a kontrolu nad situací, zatímco mnozí dospělí lidé tápají nad tím, kde je jejich místo a jak se mají chovat? Jak je možné, že kromě Berta, který má úchylku na pozorování koček, celá smečka pobrala, že jde o mimina, a trpěla je. A jak je možné, že se bázlivá kočka rozhodla přijít blíž a tvářit se, že je vše OK? Smekám nad tím, co jsem viděla, zažila a mohla pozorovat!

U lidí mi tohle chybí. Né, že bych toužila po tom, aby ženy kojily pár centimetrů ode mě. Z mého pohledu jde o osobní pouto, které na veřejnosti nemá co dělat. I ta kočka to dělala v rámci rodinného kruhu! Chybí mi, že lidé neumějí, nebo schovávají to, co je dělá lidskými. Nejsou přirození a maskují se. Každý sdílí na facebooku kdejakou blbost, ale aby vám nasdílel, jak žije, o tom se vám může jen zdát. Jsem přesvědčená o tom, že jim vše degeneruje pravá mozková hemisféra, která jim devalvuje pohled na svět.

Koukněte se kolem sebe a ani se nemusíte moc rozhlížet, abyste zjistili, že se lidé bojí víc než naše kočka!

A má rada? Nebojte se lidských psů, co kopou kolem sebe! I šéf, co se chová jako pes, může být jen týrané zvíře. A využívejte pravou mozkovou hemisféru. Být citlivý a lidský je přirozené. Ale pro mnohé z nás jde o velký krok. Tak vám držím palce, ať vykročíte tou pravouJ