Že by psa nevyhnal

Zažili jste už někdy počasí, kdy vás napadlo, že by ani psa nevyhnal? A jak venku bylo? Pršelo, byla zima, padaly trakaře?

Podobnou slotu jsem zažila mockrát, ale nikdy ne v teple domova, ale (NE)skutečně venku. Prostě jsem venčila. A byť se mi hlavou tato věta honila… Při pohledu na mou rozparáděnou smečku mě napadlo: Zase to někdo všechno obrátil! Vždyť dnes je počasí, že by člověka nevyhnal!

Milý zlatí, je to tak. Občas věci fungují opačně. Několiksetkrát jsem venčila vybavena holinami (nejlepší obuv na venčení nejen v Praze!), s nepromokavou bundou, a přesto jsem přišla domů zmáčená. Čubky to ale venku tak bavilo (milují brody a takové to čvachtání vody na podmáčené louce…), že jsem jim to nemohla zatrhnout. Všechny jsme se daly ždímat. Ale… je hřálo vědomí, že se o ně postarám. Budu s nimi venku, když je to bude bavit, doma je vysuším, dám jim nažrat, zahřeju je. No a pak to samé udělám pro sebe:)

Jsou ale chvíle, kdy bych psa vyhnala i bez ohledu na počasí… rozuměj, když je nádherně, je nám úžasňácky, ale občas ty mé treperendy tropí rošťárny… Jako by zkoušely, co vydržím a ustojím. (Nechápu, že jim to po těch letech za to stojí!) To si tak hezky z jara venčíme podél Vltavy, kocháme se krajinou (tedy já… a už to je chyba) a najednou vidím svojí čubku, jak hodí záda v nějakém místě! V tu chvíli neřeším, v čem asi… (po těch zkušenostech již vím, že mám v tomto směru velmi omezenou fantazii) a rychle jednám. Jenže, někdy je to RYCHLE  opravdu velmi pomalé:) Bígl hází záda rychlostí světla totiž.

Nedávno mi kamarádka poslala citát: „Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.“ (Jakub Arbes). Nic proti Arbesovi, ale já mám takový pocit a šimrání v zádech, že mé čubky fantazii mají. V tomhle jsou totiž nepřekonatelné! Spí vám snad pes ve skříni? Všímá si nových věcí v bytě a případně je upraví? Válí se vám v tramvaji na zádech v údajné snaze sundat si košík? Že ne?

Holky to občas dělají. Mají fantazii. Pro mě tedy úplně debilní, ale oceňuji, jak se mne snaží vytrhnout z běžných starostí a upoutávají mou pozornost. Ostatně má to i něco do sebe. Tohle jsou totiž situace, kdy je zase vše obráceně a napadá mě: že by psa vyhnal. A hodně daleko!