Kdo je kdo?

Edward Hoagland kdysi zveřejnil toto: Chcete-li mít ze psa skutečnou radost, neměli byste se pokoušet vychovat ho tak, aby byl tak trochu člověk. Vtip je v tom, nebránit se možnosti, že se vy sami stanete tak trochu psem.

Život je plný kompromisů. Někdy musíte přežít pracovní srážku s blbcem a jindy zase řešíte toho blbce doma. Manžela či psa. Víceméně to vyjde leckdy na stejno… vtip je opravdu v tom, nebránit se možnosti, že…

Já si na psa hodně hraju (teď to ale neberte, že se chovám k lidem jak pes nebo snad čubka!!!). I když…:)

Prostě si hraju se psama a po jejich. Zvlášť u štěňat je to velká zábava. Běhat s nimi po čtyřech a dělat velkýho psa. Ovšem až do chvíle, než se vám stane, co mě… Že takhle běháte… štěně se bojí a vy se zeptáte majitelů (rodičů): „Vy si s ní takhle nehrajete?“ A v ten okamžik vám to docvakne. Vidíte tu scénu, jak vaši 60letí rodiče po čtyřech běhají po bytě a hrají si se štěnětem. Reál, virál, surreal? Jak u koho asi. U nás to neprošlo a čuba se bála.:))) A já hodila záda a válela se smíchy. V tu chvíli se Barča přestala bát… ukázala jsem jí totiž, jak vypadá, když se dominantní pes vzdá a odkryje břicho.

Nooo, dodnes je tohle štěně, dnes 10letá Bára nejlepší učitelka štěňat. Hraje si, vzdává se, běhá s nima po čtyřech a učí je pokoře ke smečce. Možná jsem jí to naučila, když jsem byla psem… Ale třeba to měla v sobě odmala.

Věřím, že stejně jako já toužíte po tom, být svým psem.:))) Mí kamarádi o tom sní také. Takovej veget… Dělat blbou, když je průser. Neslyšet, když je potřeba. Neřešit prachy, bydlení a žrádlo? Neřešit vlastně vůbec nic. No jejda, kdo by to nechtěl? Neboť pes je nejlepším přítelem člověka proto, že nám neradí, nepůjčuje si od nás peníze a neobdarovává nás tchyněmi.

Chci být svůj pes!!!