Dak byl Pan pes - napřed bydlel on u mne a pak já u něj. Veskrze si dělal, co chtěl. Ale abychom my, různí páníčci, nebyli moc smutní, tak předstíral docela často poslušnost. Byl takový krásný hipík nestříhaný, leč čistotný - občas. Miloval vodu, bláto a buřty. A v největších životních průšvizích mi ležel na hlavě a olizoval mi slzy.... moc mi chybí!!!!!
Příběh č. 11 - Dak
