Jennynka se narodila jednoho krásného podzimního dne v roce 2006. To, že nakonec bude žít u nás, bylo velmi nejisté. Když jsem šla navštívit rodinu, u které do té doby žila, šla jsem jim vlastně říct, že si ji vzít nemůžu. Rodina byla rozhodnuta, že pokud si ji nevezmu, tak si ji nechají oni, protože je moc milá a hodná. Dědeček mne přesvědčil, abych se na ni šla aspoň podívat, a že ví, jak se u nás bude mít dobře. Já nechtěla, věděla jsem, že když ji uvidím, bude těžké říci ne, ale dědeček byl tak přesvědčivý, že jsem nakonec šla. Našla jsem v sobě tu sílu říci ne, i když ten úžasný pohled, kterým mě Jenn dokáže pobláznit stále, byl ohromující. Odjela jsem se smutkem v srdci. A tak sotva jsem přijela domů, už jsem sháněla někoho, kdo mě pro Jenn zaveze, a že si ji přece jen vezmu. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, dostala jsem za přítelkyni tu nejlepší fenečku na světě, se kterou dělám ukázky psích triků dětem ve škole, věnujeme se agility, zkusily jsme i vodní záchranařinu. Je to prostě naše zlatíčko, které svýma uhrančivýma očima řekne vše.
Příběh č. 24 - Jennynka
